"Neboť dítě se nám narodí, syn nám bude dán, a vláda spočine na jeho ramenou; a jeho jméno bude znít: Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje" (Izajáš 9,6).

Mnoho křesťanů čte Izajáše 9,6 každý rok v období adventu - čtyři týdny před Vánocemi - na oslavu narození Knížete pokoje, Ježíše Mesiáše.

Mesiáš byl Božím pomazaným, králem, který nastolí Boží mír skrze Izrael. Bude vládnout podle Božích spravedlivých měřítek a vládnout všem národům země (Žalmy 2,6-7).

Mesiášské království

Izajáš vydal mnoho proroctví o Mesiáši, který přinese světu pokoj. Izajáš říká, že Mesiáš nejen zachrání Izrael, ale že do jeho království budou přitahováni lidé ze všech národů. Mnoho lidí bude toužit žít podle Boží spravedlnosti, přijímat Boží soudy a žít ve vzájemném pokoji (Izajáš 2,1-5).

V mesiášském království Bůh urovná spory mezi lidmi a národy. Přestanou ozbrojené konflikty. "Své meče budou bít v radlice a svá kopí v háky na stříhání; národ nepozdvihne meč proti národu a válce se už nenaučí" (Izajáš 2,4).

Zbraně určené k ovládání a ničení budou použity k zasévání semen a sklízení úrody. Namísto zbraní jako nástrojů smrti budou použity k udržování života. Nebude třeba vojenských akademií, které by cvičily vojáky pro válku. Boží mír se rozšíří na všechny národy na zemi.

V mesiášském království bude celé stvoření obnoveno do svého přirozeného řádu a bude se těšit z míru, který poskytuje Bůh. "Vlk bude žít s beránkem, levhart bude ležet s kozlem, tele se lvem a roček spolu, a malé dítě je povede" (Iz 11,6).

Až mesiáš přijde, uzdraví lidi z jejich nemocí a trápení: "Tehdy se otevřou oči slepých a odcloní uši hluchých. Tehdy chromý bude skákat jako jelen a němý jazyk bude křičet radostí." (Iz 35,5-6) Mesiáš zachrání lidi od jejich hříchů a obnoví pokoj s Bohem: "Ale on byl proboden pro naše přestoupení, byl rozdrcen pro naše nepravosti, byl totrest, který nám přinesl pokoj, byl na něm a jeho ranami jsme uzdraveni (Izajáš 53,5).

Hebrejské slovo pro mír je šalom. Pojem šalom je širší než naše obvyklá definice míru jako nepřítomnosti konfliktu. Šalom představuje život, jak ho Bůh zamýšlel. Je to úplnost a celistvost života.

Mesiášské království je ztělesněním Božího šalom, kde jsou nemocní uzdraveni, hříchy odpuštěny a lidé žijí ve vzájemném míru. Vše je navráceno do původního stavu. Šalom představuje život, jaký byl zamýšlen v rajské zahradě předtím, než Adam a Eva zhřešili proti Bohu.

Rajský mír

V Edenu nebyly žádné nemoci, žádný hlad, žádná bolest ani utrpení. Adam a Eva byli obklopeni krásou a v souladu se stvořením a byli naplněni láskou k Bohu i k sobě navzájem. Svět byl uspořádán podle Božích záměrů.

Když Bůh stvořil Adama a Evu ke svému obrazu, požehnal jim a řekl: "Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji. Vládněte rybám v moři a ptákům na nebi a všemu živému, co se hýbe na zemi" (Genesis 1,28).

Život Adama a Evy byl naplněn záměrem. Byla jim dána pravomoc vládnout Božímu stvoření. Měli příležitost vytvořit civilizaci, která by odrážela Boží plány, a vybudovat kulturu na základech Boží spravedlnosti. Místo aby naplnili Boží záměry a těšili se z Božího pokoje, nechali se svést Satanovým pokušením (Genesis 3,1-5). Usilovali o poznání a moudrost mimood Boha, rozhodli se sledovat své vlastní zájmy a ignorovat Boží nařízení.

Ve svém hříchu ztratili šalom. Ignorováním Božích norem dobra a zla už lidé nebyli schopni žít ve vzájemném míru. Syn Adama a Evy, Kain, ze žárlivosti zavraždil svého bratra Ábela. Mír byl nahrazen násilím a krveprolitím.

O několik generací později nám Bible říká: "Hospodin viděl, jak veliká je zloba lidského rodu na zemi a že každý sklon myšlenek lidského srdce je stále jenom zlý" (Genesis 6,5). Místo budování civilizací, které by ctily Boha, byly vybudovány kultury, které by ctily lidi a sledovaly vlastní zájmy mimo Boha (Genesis 11,1-11). Neexistovala zde žádnáznamení Božího štěstí.

Můžeme opět žít v míru?

Bible nám říká, že zdrojem lidských konfliktů jsou hříšné vášně, které odmítají Boha a vedení jeho Ducha: "Co je příčinou hádek a co je příčinou bojů mezi vámi? Není to snad to, že vaše vášně ve vás bojují?" (Jak 4,1).

"Tělo totiž touží po tom, co je v rozporu s Duchem, a Duch po tom, co je v rozporu s tělem. Jsou ve vzájemném rozporu, takže neděláte, co chcete." (Galatským 5,17) Ponecháni sami sobě nejsme schopni dosáhnout pokoje. Naše hříšné touhy a vlastní zájmy se nám stále staví do cesty. Pokud si nedokážeme zajistit pokoj sami, jaká je tedy naše cesta k pokoji?

Musíme uznat, že jsme chudí v duchu. Nemáme vnitřní schopnost žít sami podle Boží spravedlnosti. Musíme přiznat, že naše pokusy o nastolení míru jsou poskvrněny našimi vlastními zájmy. Šalom je mimo náš dosah. Nemůžeme obnovit svět do správného stavu.

Jakub 4,9 nám říká: "Truchlete nad svým hříšným stavem, pokořte se před Hospodinem, a on vás povýší. Čiňte pokání ze svých hříchů a obraťte se k Bohu o uzdravení." Bible nás poučuje, abychom truchlili nad hříšným stavem svého srdce, neboli naříkali. Abychom se pokořili před Bohem a hledali jeho odpuštění a spravedlnost. Tímto jednáním získáme Boží požehnání a získáme vstup do jeho království (Matoušova evangelia).5:3-6).

Šalom je Boží dar. Je to vedlejší produkt Boží spravedlnosti. Je to požehnání, které přichází, když jsme ve správném vztahu s Bohem a s našimi bližními, ale můžeme ho obdržet pouze tehdy, když přijmeme Ježíše jako našeho Knížete pokoje, mesiáše, který obnovuje šalom.

Ne mír, ale meč

V 9. kapitole Matoušova evangelia Ježíš uzdravováním nemocných naplňuje proroctví z Izajáše 35,5-6. Mesiáš se věnuje službě uzdravování, navrací lidem fyzické zdraví, odpouští jim hříchy a osvobozuje je od démonického útlaku. Kníže pokoje uskutečňuje Boží záměry a nastoluje království Šalom.

Ježíš uzdravuje chromého a odpouští mu hříchy (Mt 9,1-8), křísí z mrtvých dívku a uzdravuje nemocnou ženu (Mt 9,18-26), uzdravuje dva slepce (Mt 9,37-31) a vyhání démona (Mt 9,32-33). Ne všichni však Ježíše a jeho požehnání šalom přijali. Náboženští vůdci Ježíše jako Mesiáše nepřijali. Odmítli ho a říkali: "Je to skrze knížete démonů, který jevyhání démony" (Matouš 9,34).

Ježíš měl starost o izraelský lid a říkal, že je "sužován a bezmocný jako ovce bez pastýře" (Mt 9,36). Náboženské autority byly duchovně slepé. Neuznávaly Ježíšovu autoritu a nesloužily potřebám lidí. Ježíš proto dal svým učedníkům duchovní moc, aby "vyháněli nečisté duchy a uzdravovali každou nemoc a neduh" (Mt 9,36).10:1).

Poslal je na misijní cestu, aby uzdravovali nemocné a hlásali příchod Božího království (Mt 10,7-8). Někteří učedníky přijali tím, že praktikovali šalom: poskytovali jim pohostinnost a starali se o jejich potřeby, když sloužili své komunitě (Mt 10,11-13). Jiní učedníky odmítli, stejně jako odmítli Ježíše (Mt 10,14).

Ježíš říká svým učedníkům, aby si nedělali starosti, když je lidé odmítají. Jako Ježíšovi učedníci by měli odmítnutí očekávat. "Jestliže hlava domu byla nazvána Belzebulem, tím spíše členové jeho domácnosti!" (Mt 10,25). Ježíšova cesta je jedinou cestou k Božímu šalomu. Pokoj nemůže existovat bez Ježíše, Knížete pokoje. Přijmout Ježíše znamená přijmout Boha a jeho spravedlnost.Odmítnout Ježíše znamená odmítnout Boží autoritu, Boží službu a Boží záměry s jeho stvořením.

Proto Ježíš říká: "Kdo mě uzná před druhými, toho uznám i já před svým Otcem v nebesích. Kdo se mě však zřekne před druhými, toho se zřeknu i já před svým Otcem v nebesích. Nemyslete si, že jsem přišel přinést na zem pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč" (Mt 10,34-35). Podřídit se Ježíši a jeho vládě jako Božího mesiáše je naše jediná cesta k pokoji.Jakýkoli jiný pokus o nastolení míru je potvrzením naší vlastní spravedlnosti, marnou snahou o nastolení vlastního smyslu pro dobro a zlo ve světě.

Buď přijmeme Ježíše jako svého Spasitele a Pána, a tím získáme požehnání Božího šalom, nebo Ježíše odmítneme a zakusíme následky Božího hněvu. "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, kdo může v pekle zahubit duši i tělo." (Mt 10,28) Ježíš to říká naprosto jasně. Pokoj je spojen s Knížetem pokoje. Nemůžeme mít žádnou svobodu.Když přijímáme služebníka evangelia, přijímáme Ježíše, který je evangeliem, protože on jediný může přinést světu Boží spásu.

Naše cesta k pokoji zahrnuje, že zemřeme sami sobě a budeme žít pro Ježíše. Musíme si Ježíše vážit nade vše, dokonce i nad nejdůležitější vztahy v našem životě. "Kdo miluje svého otce nebo matku víc než mne, není mě hoden; kdo miluje svého syna nebo dceru víc než mne, není mě hoden" (Mt 10,37).

Musíme činit pokání ze své hříšné touhy promítat do světa svůj vlastní smysl pro dobro a zlo. Musíme zapřít sami sebe a následovat Ježíše (Mt 10,38-39). Jeho cesta je jediná spravedlivá a vede k pokoji a štěstí. I když můžeme s Ježíšem nějakou dobu trpět, náš věčný pokoj je zajištěn Knížetem pokoje.

Ježíš vládne jako Kníže pokoje

Zaslíbení o pokoji, které najdeme v Izajášovi, se naplní skrze Ježíše, až dokončí své království. V ten den budeme zakoušet plnost Božího šalom. Stejně jako v Edenu už nebude žádné utrpení a bolest. Budeme zakoušet plnost Boží přítomnosti s námi, jak to Bůh zamýšlel od samého počátku stvoření.

A Ježíš bude vládnout Božímu království jako Kníže pokoje.

"A uslyšel jsem silný hlas od trůnu: 'Hle, Boží příbytek je nyní mezi lidmi a on bude s nimi přebývat. Budou jeho lidem a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. 'Setře jim každou slzu z očí. Už nebude smrti ani nářku ani pláče ani bolesti, neboť starý řád věcí pominul'" (Zjevení 21,3-4).

Kéž je to tak. Přijď, Pane Ježíši! Nastol svůj mír na zemi!